Přemýšlíš nad klidnou dovolenou v Chorvatsku a přitom si vybavuješ pláž na Makarské s hlavou na hlavě a tak trochu tě z toho berou mory? Tak na to s klidem zapomeň. Jestli si chceš na dovolené odpočinout od civilizace, čti dál, máme pro tebe tip na pár zátok s robinzonádami na ostrově Hvar. Všechny tyto zátoky jsme projeli. Vesnička Bogomolje a její zátoky jsou pro nás totiž zcela srdcová záležitost. Kouzlu těchto zátok jsme podlehli natolik, že jsme sem jezdili 10 let a častěji než jen na letní dovolenou. Je to místo, kde se tak trochu zastavil čas. I turističtí průvodci tuto část ostrova opomíjejí.
Letoviska na ostrově Hvar
Ostrov Hvar protíná z východu na západ jedna jediná asfaltová cesta. V západní části ostrova se nacházejí známá města jako jsou Hvar, Stari Grad, Vrboska a Jelsa. Jsou to jediná větší letoviska na ostrově. Na východě se nachází přístavní letovisko Sućuraj, kam jezdí trajekt z pevniny. Mezi Jelsou a Sućurjí je rozeseto několik málo vesniček. Některé z nich již podlehly odlivu mladých lidí za prací na pevninu a stala se z nich opuštěná sídla. Až je člověku líto pohledět na ta chátrající stavení. Jednou z vesniček, která si zatím dokázala udržet jakési, byť ospalé, životní tempo, je malebná vesnička Bogomolje.
Vesnička Bogomolje
Vesničku tvoří několik domů rozesetých kolem cesty, jedna pošta, kostel se hřbitovem a jeden obchod na malém náměstí. Obchod slouží rovněž jako jakési informační centrum pro ty, kteří pokračují do zátok a neznají cestu. Také je to místo, kde se během dne setkávají a společně posedávají místní. Představ si, že je horký letní den, cikády cikají, vzduch se tetelí a voní mořem, levandulí a prachem z cest, a ty sedíš na lavičce před obchodem v centru všeho dění a popíjíš svoje vychlazené pivko. Čas se líně převaluje jako vlny na moři za horkého odpoledne a ty zatím sleduješ místní kolorit. Na lavičkách okolo tebe starousedlíci probírají důležité body místního života a vedou filosofické debaty na různá témata, politiku nevyjímaje. U toho popíjejí pivko a pokuřují. Občas přijede nějaký ten turista pro nákup toho nejnutnějšího. Za chvíli přijíždí Zvonko, majitel jedné z robinzonád, co dneska na autě převáží živou kozu. Pak přijíždějí nějací zbloudilí turisté a ptají se v obchodě na cestu do zátoky. Mezitím se Ante rozčiluje, že mu turisté rozbili postel a Ivo barvitě popisuje, jak mu kdysi hosté ucpali trubku od záchodu víčkem od krému. A tak pořád dokola dokud si neuvědomíš, že těch piv bylo už dost a musíš se ještě dostat do ubytka v zátoce.
Taneční zábavy
Bogomolje je nejbližší civilizace k zátokám, které se zařezávají do moře pod vesnicí. Není zde žádná restaurace. Jediným povyražením jsou pravidelné letní taneční večery – Bogomoljske ljetne večeri, což je vesnická zábava s živou hudbou, malým občerstvením a tombolou. Tedy byly, do roku 2016. Další rok se bohužel organizátoři neshodli na tom, v jaké podobě by dál měly tancovačky probíhat a jak už to tak bývá, přestali to pořádat. Je to obrovská škoda, protože to bylo příjemné povyražení. Občas se tam odvážil i nějaký ten turista. Právě tady jsme se seznámili s mnoha místními obyvateli. Parket býval často velmi plný a tancovalo se občas až do ranních hodin. Nutno podotknout, že místní se cítili poctěni zavítali-li na tancovačku turisté. Od té doby se podařilo alespoň zorganizovat jednou za léto venkovní zábavu u hřiště na “balote”. To je místní srdcový sport, musíte si jej vyzkoušet. Místní přeborník Miro Rudan bude obstojným soupeřem a určitě vyzvání ke hře neodmítne. Pravděpodobně ale bude během zábavy jedním z hlavních hráčů probíhajícího turnaje. K tomu všemu hraje živá hudba a taky je co zakousnout a čeho se napít. Všichni se při organizaci zábavy snaží a každý nějak přiloží ruku k dílu.
Cesta do zátok k robinzonádám
Asfaltová cesta z vesničky pokračuje dál směrem k moři k jednotlivým zátokám odříznutým od světa. Z této cesty se potom odbočuje na makadamovou cestu a odtud se dál sjíždí do jednotlivých zátok, až cesta končí v poslední zátoce – v zátoce Solotiša. Kromě místních a ubytovaných turistů sem málokdo zavítá, občas nějaký ten zbloudilý turista hledající cestu. Před několika lety zde byly pouze skromné rybářské domky bez elektřiny či vody a dostupné pouze pěší stezkou. Místní lidé původní rybářské domky předělali na apartmány a pronajímají je. Zátoky na severní straně prošly elektrifikací, zátoky jižní strany zatím ne. Na jižní straně se tak stále využívá solární energie. Nutno říci, že díky moderním solárním akumulátorům a další technice dnes už solární energie nepředstavuje žádný problém a elektřina je tak k dispozici celý den. Ne každý dům však toto moderní vybavení má a tak se může stát, že při oblačném počasí budeš bez elektřiny. Co jeden vidí jako romantiku či výzvu robinzonské zkušenosti, druhého odradí – zjistit si tyto informace dopředu se vždy vyplatí. Taky se ti vyplatí zjistit si, kolik domů v zátoce celkem je. Někde je jen jeden a budeš tam tak sám, jinde jsou třeba čtyři a tím pádem bude i více lidí na pláži. Na Makarskou s hlavou na hlavě ale zapomeň.
Jak vznikly robinzonské domky
Majitel obchůdku v Bogomolje, pan Ivo, nám vyprávěl, jak těžké bylo rybářské domky přestavět v době, kdy do zátok nevedla žádná cesta a veškerý stavební materiál se tak musel nosit až z vesnice pěšky, nebo v lepším případě převést po moři. Pro lepší představu – cesta z poslední zátoky Solotiša do vesnice Bogomolje nám pěšky trvala více než hodinu. Pronajímání domů v zátokách začalo pozvolna a mohou za to Slovinci. To oni byli první hosté před cca 30ti lety, kteří sem zavítali (někteří prý omylem) a hledali ubytování. Tehdy ještě nebyly domy upravené na apartmány, místní je tak ubytovali u sebe doma a postupně se chopili příležitosti a apartmány vybudovali. V některých domech majitelé stále ještě bydlí (to si také dopředu ověř), většina ale bydlí v domě ve vesnici, případně na pevnině a do zátoky přijedou pouze při ubytování turistů. Lze tak najít zátoky s jedním domem, kde majitel nebydlí a kde budeš úplně sám, např. v zátoce Vela Pogorila nebo v zátoce Divja Vela, která je sice už blíž Sućurji, ale nedá se do ní dostat jinak než člunem. Cesta sem jednoduše nevede.
Chleba si objednej jinak budeš hlady
To, co jsme zde nejvíc ocenili, byla atmosféra místa a povaha zdejších lidí. Jakoby tato vesnice a blízké zátoky vůbec nebyly na mapě. Ruch a shon moderního světa sem nedorazil. Zatím. Dokonce i chleba se musí objednávat den dopředu, v obchodě jej nekoupíš. Místní se živí zemědělstvím, rybařením a turismem. Jsou to milí a přívětiví lidé, kteří Vás vítají s úsměvem na tváři. Tady jsme poznali pravou hvarskou náturu, tolik odlišnou od lidí v rušnějších městech na ostrově. Jedná se převážně o starší generaci, neboť mladí odcházejí na pevninu za prací. Kdekdo tady pěstuje olivy a vyrábí z nich olivový olej (někteří ještě podle starých původních receptur a postupů – např. pan Josip v zátoce Bristova nebo pan Miro v zátoce Solotiša), který je možné si zakoupit od místních. Spousta z nich se také věnuje levanduli a vyrábí levandulový olej. Samozřejmě i zde se dají koupit domácí pálenky (travarica, rakija, mrtina, orahovica) nebo třeba i med. Při cestě do zátoky se stačí zastavit u fíkovníku a natrhat si čerstvé fíky. Všude roste rozmarýn, tu a tam mandloně a někde i citronovníky. Ostrov toho má hodně co nabídnout.
Když už ti chybí civilizace
Když zatoužíš po změně, můžeš si zajet do příjemného poklidného městečka Jelsa, kde jsou obchody s potravinami, restaurace, kavárny a obchody se suvenýry. Jelsa je od Bogomolje vzdálena cca 30 km. Nebo třeba do Sućurje, kde je také obchod, kavárna a restaurace. Nám se ale většinou do města nechtělo, užívali jsme si vytoužený klid. Kdo jednou zakusí podmanivou atmosféru hvarských zátok a seznámí se s místními lidmi, nemůže jinak než se stále vracet.
