Malá opuštěná vesnička s romantickým nádechem ti nabízí cestu časem do dob nedávných. Zastavil se tady čas zhruba v roce 1967, kdy se obyvatelé přesunuli do blízké Milny. Už na první pohled je jasné, že je vesnice opuštěná. Domy jsou zchátralé a porostlé bujnou vegetací. Ovšem na jednom okraji vesnice je v protikladu k tomu všemu krásně zrekonstruovaná vilka. Člověka hned napadne, že se sem přece jen možná časem vrátí trochu toho života.
Funguje tady taky skvělá restaurace Stori komin. Je velmi tradiční, nabídka zahrnuje klasické dalmatské speciality. Kdo si zde chce zajít na výborné jídlo, musí si dopředu telefonicky udělat rezervaci. Je to také nejlepší způsob jak zjistíš co mají zrovna v nabídce.
Z restaurace je krásný výhled do údolí a na protilehlé skály. A co je podstatné, restaurace je otevřená pouze v pozdním odpoledni a večer.
Ale ještě než se posadíš do restaurace, projdi si vesničku, zamotej se ve starých uličkách a nasaj tu krásnou atmosféru, která tě úplně prostoupí.
Cestou do restaurace budeš míjet dobře zachovanou budovu, v jejímž přízemí je lis na olivy, v patře pak byl byt učitelky místní školy.
Vesnička Malo Grablje se poprvné zmiňuje v roce 1539. Předpokládá se, že původně šlo o pastýřská obydlí a místo k ustájení dobytka. V roce 1621 se už zmiňují obě vesničky – Malo Grablje a Velo Grablje. Vesnici se vedlo velmi dobře a hezky vzkvétala – vybudoval se kostel, škola, knihovna, vodní cisterna a vzniklo zemědělské družstvo. Dařilo se jim velmi dobře ještě i na konci 19. století, kdy výroba vína na ostrově dosáhla svého vrcholu. Podle záznamů zde ještě v roce 1910 bylo 179 obyvatel. Pak se ale celou Evropou prohnala phyloxera – škůdce napadající vinice s devastujícím účinkem. Do vesničky dorazila phyloxera roku 1915. Po první světové válce nebylo možné znovu vysadit nové podnože a tak se do popředí dostává levandule, rozmarýn a buhač.
Mohlo by se pro to všechno zdát, že se obyvatelé do nedaleké Milny přestěhovali proto, že se ve vesnici už nedalo žít. Ale není tomu tak. Přestěhovali se jednoduše proto, že mohli, protože měli stavební parcely a protože vlastnili úrodné pozemky mezi Hvarem a Milnou. Dařilo se jim, levandule svého času velmi dobře vynášela.
Až budeš bloudit v západní části Hvaru, nenech si tuto ospalou vesničku ujít. Je kousek od Milny, z hlavní cesty sem odbočuje asfaltová silnice. Po chvilce cesty kaňonem se ti najednou otevře údolí s vesnicí. Dá se sem dojet i z opačného směru, z vesničky Velo Grablje. A nebo odtud můžeš pokračovat přes Velo Grablje po hřebeni s nádhernými výhledy do Stari Gradu nebo přes Brusje na opačnou stranu až do města Hvar. Možností je několik, stačí si vybrat.
